Tento termín se týká našich spoluobčanů, kteří trpí postižením nebo nemocí, jejichž průběh je buď dlouhodobý, nebo trvalý, a nelze jej vyřešit soudobými prostředky lékařské péče. Postižený člověk se svěřuje do péče týmů odborníků, kteří se sice úzce specializují na určité obory, ovšem spolupracují mezi sebou a péče tím pádem může být vzájemně provázána, a tím pádem ucelená.
Ucelená rehabilitace se provádí
- Rozmanitými léčebnými prostředky, např. ergoterapií, fyzikální terapií, animoterapií, tělesnou léčebnou výchovou atd.
- Speciální pedagogikou, která zahrnuje metody rané péče, přípravu pro předškolní děti, školní speciální pedagogiku, rekvalifikaci a profesní pedagogickou činnost, práci pedagogicko-psychologické poradny a pedagogického centra.
- Vyhraněnými specifickými prostředky, např. akceptací a kompenzací postižené osoby v sociálním prostředí, začleňování (socializaci) člověka do běžného života a pracovního procesu.
- Pomocí pracovní činnosti v chráněných pracovních místech a dílnách s maximální podporou pro zaměstnávání těchto postižených osob.
Zákon jednoznačně nedefinuje cílovou skupinu osob, které se týká proces sociální a ucelené rehabilitace. Přesto do této skupiny lze zařadit tyto druhy postižení:
- Tělesně postižené osoby.
- Mentálně postižené.
- Všechny postižené se zásadními vadami zraku nebo sluchu.
- Osoby s typem postižení, které není jednoznačně zařazeno do výše jmenovaných skupin.
- Různé kombinace postižení.
- Dlouhodobě duševně nemocné.
- Osoby, které se ocitají v osobní krizi.
Sociální rehabilitace se provádí na základě předem vyčleněných programů. Ty se dělí na základní, rozšiřující programy, a na všeobecnou část.
Základní programy se zabývají podporou zvládání běžného denního rytmu a úkonů pro zajištění základních životních potřeb. Rozšiřující program pouze doplňuje základní vazby, týká se často lidí s roztroušenou sklerózou, s epilepsií, s diabetem, se srdečními chorobami, nevidomých osob, a osob s tělesným postižením.
Ostatní programy spadají pod kategorii všeobecných a ty se zabývají sladěním rodinného a partnerského života a zázemí, společenskými aktivitami v rámci resocializace – zařazení postižených osob do běžného života, a osvětou široké veřejnosti, která často postiženého člověka vnímá na základě zkreslených informací.