Možná si ještě někdo pamatuje na tu zvláštní televizi, kterou měla babička na venkově. V levém dolním rohu byly dva otočné vypínače, které zvládaly naprosto vše.
– Televizor se s nimi zapínal a vypínal, přidával se zvuk a obrazovka se buď zesvětlila nebo ztmavila.
– Nic jiného nebylo potřeba, protože bylo možno si vybrat jen z jednoho programu.
Ačkoliv byl televizor docela velkou krabicí, obrazovka byla titěrná. Na co si však jistě nostalgické povahy docela určitě vzpomenou, bylo světýlko.
o Nikoliv na konci tunelu, ale na konci a začátku vysílání.
Jakmile člověk televizi zapnul, reagovala tím, že vytvořila uprostřed malý světelný bod, který se rozrostl do celého obrazu. Stejně se s námi i loučila. Světýlko uprostřed a jde se spát. A ještě jednu zvláštnost si určitě každý pamětník vybaví. Dnes můžete zapnout televizi přesně v okamžiku, kdy vámi vybraný program začíná.
– Prehistorické televizory se chovaly trochu jako dopravní letadla.
– Nejprve se musely pořádně zahřát a teprve potom začaly fungovat.
Válka zpomalila vývoj televizního přijímače
V současnosti si už asi neumíme představit život bez té krabice na stolku (nebo placky na zdi). Televize se zkrátka stala součástí našich životů. Možná by se zdálo, že její vynález byl přijat s velkým nadšením. Vždyť do té doby mohli lidé poslouchat jen rozhlas a chodit do biografu. Opak je pravdou.
§ Vynález televize nemohl dlouho prorazit a zaujmout své místo na slunci.
Prvním průkopníkem televizního vysílání v tehdejším Československu byl docent experimentální fyziky Karlovy univerzity v Praze, Jaroslav Šafránek.Ačkoliv se snažil ve třicátých letech minulého století svůj vynález dostat do běžného života obyčejných lidí, všechny jeho pokusy ztroskotaly a jeho televizor musel zůstat pouze v laboratořích. Na dlouhou dobu uzavřela všechny experimenty druhá světová válka. Teprve po jejím skončení mohl pokračovat ve své práci. K naší velké radosti.