Lidé by se měli stravovat jako civilizované bytosti. A proto by neměli zpravidla jíst rukama, ale příborem, neměli by to jíst jen tak z něčeho, ale jen z talířů, a zapíjet by se to rovněž mělo z příhodných nádobek. Jenže použití klasického nádobí nebývá k tomuto účelu nejednou právě ideální. Například pokud se koná nějaká větší party, případně když se vyrazí někam do přírody. V takových chvílích by byly porcelánové talíře, kovové příbory, skleněné či porcelánové hrnky a skleničky nepraktické, protože by byly třeba příliš křehké, těžké a neskladné. A navíc by bylo nepříjemné nosit pak takové špinavé nádobí domů, aby se umylo a bylo znovu k použití.
A tak se v takových případech logicky sází na jednorázové nádobí. Je to dobrá volba, co se praktického použití týká, protože odpadá problém, co si s takovým nádobím počít po konzumaci. Je zkrátka určené k likvidaci a vzhledem k jeho ceně nikdo nelituje, že se tak učiní.
Jenže je tu i druhý úhel pohledu, a tím je otázka ekologie. Když se nějaké jednorázové nádobí použije a vzápětí vyhodí, přírodě to pochopitelně neprospívá, a to bez ohledu na to, skončí-li uvedené věci v kontejneru nebo na černé skládce. Což by mohlo budit dojem, že je jednorázové nádobí nežádoucí.
Ale tak tomu sice může, ale nemusí nezbytně být. Když se totiž vsadí na alternativu zvanou jedlé nádobí, je jisté, že si člověk nemusí lámat hlavu, co s takovým nádobím, a přitom se za sebe nemusí ani stydět coby za škůdce a ekologického barbara. Takové jedlé talíře, stejně jako dejme tomu jedlé lžičky a další sortiment, se totiž jednoduše zkonzumují spolu s podávanou potravou, a je to. Po lidech pak nezůstává hora odpadků, které by hyzdily naše okolí, netřeba se s tím mýt, a je to konec konců i cenově výhodné. A proto byste si měli něco takového na nejrůznější akce pořizovat.